Average is Over

Na nejnovější knihu Tylera Cowena Average is Over jsem se hodně těšil a o to větší je mé zklamání. Obsah knihy byl mnoha jinými dobře popsán (v domovské končině se o to postaral Marek Hudík (s. 2 odkazu)), takže se omezím pouze na sérii subjektivních povzdechů a nářků, abych si trochu zchladil žáhu.
Nejstručnější hodnocení by asi mohlo být to, že jde o knihu dokonale autistickou - Cowen kašle na čtenáře co se týče obsahu i organizace textu a prostě si tak volně povídá o věcech, které ho zajímají. Dozvíte se, co kde četl, koho potkal, co mu řekl, že dobře a rád hraje šachy, jak se seznámil se svojí ženou přes online seznamku a mezi řečí taky to, jak si zhruba představuje, že bude společnost vypadat za nějakých 20 let. Co v knize moc nenajdete, je analýza jdoucí nad úroveň anekdot o free-stylovém šachu a děvčatech, která jsou svědomitější než kluci, a proto úspěšnější na univerzitách.
Ale abych jen nenadával - díky tomu, že autor umí psát, je nesmírně inteligentní a má úžasný rozhled (to teď bez ironie), nejedná se o knihu vyloženě špatnou. Pokud se člověk tématem moc nezabývá, něco zajímavého se dozví, příjemně si počte a zadumá nad tím, kam ten svět spěje. Kniha je iritující zejména při představě, jak skvělé knihy by Cowen mohl psát, kdyby se o to snažil a nepublikoval věci, které napsal za čtrnáct dní po večerech na přilepšenou k profesorskému platu. Každopádně pokud máte čas jen na prvotřídní kvalitu, radši místo Cowenových knih sledujte jeho blog Marginal Revolution, k tématu si přečtěte Second Machine Age a s napětím očekávejte knihu Robina Hansona, futurologa s velkým F, o ekonomii budoucnosti (odkaz se mi nedaří najít, ale sliboval ji někde na svém blogu).

Zajímavosti z knihy:

• Bezpilotní letouny potřebují v zázemí větší personál než běžné stíhačky (až 300 lidí) a proto je dané odvětví více "labor intensive" než v minulosti.
• Po prvním čtvrtletí roku 2009 v USA prudce vystřelila produktivita práce - podle Cowena k tomu došlo proto, že krize představovala konečně příležitost zbavit se pracovníků, kteří nedělali nic jiného než potíže (ekonomickým jazykem "měli nulový mezní produkt"). Tito nešťastníci místo hned tak neseženou a nezaměstnanost se prý na předkrizové úrovně již nevrátí.
• Méně kvalitním univerzitám brzy začne téct do bot díky dobré dostupnosti velmi levného internetového vzdělávání. All hail to Coursera!
• "Top 1 %" budoucnosti bude podle Cowena spíš "top 10-15 %". Pokud se to splní, o čemž kniha moc nepřesvědčuje, je to dobrá zpráva s ohledem na šance se do elitního klubu dostat a špatná zpráva s ohledem na případné naděje příjmy elitního klubu redistribuovat mezi méně šťastné.

Hodnocení: 4/10

The Second Machine Age

Letos v lednu vyšla zajímavá knížka The Second Machine Age: Work, Progress, and Prosperity in a Time of Brilliant Technologies od Erika Brynjolfssona a Andewa McAffeeho z MIT. Kniha se zabývá aktuálním technologickým rozvojem a jeho očekávanými dopady na společnost. Současný bleskový vývoj autonomních strojů totiž překonává všechna racionální očekávání a pokořuje mety, které byly považovány ještě před několika málo lety za nedosažitelné.

První věk strojů nahradil s využitím energie motorů práci lidských svalů, druhý věk strojů nahrazuje zrychlujícím se tempem práci lidského mozku. Počítače, které Robert Sollow ještě před několika desítkami let viděl všude kromě statistik produktivity, konečně dokazují, čeho jsou skutečně schopny. Autoři staví svoje predikce na Mooreově zákonu (či spíše empirické generalizaci), podle něhož se každé dva roky zdvojnásobuje výpočetní síla našich strojů - v současnosti se dostáváme do situace, kdy tento exponenciální růst dospěl do pokročilého stadia s radikálním rozmachem reálných možností technologie každý rok (fig 3.3; logaritmická stupnice). V knize slouží k ilustraci této situace metafora šachovnice, kde na první políčko položíme jedno zrníčko rýže, na druhé dvě, na třetí čtyři atd. (2 na n-1 prostě) - v první polovině šachovnice se nic radikálního nestane, ale v okamžiku, kdy vstoupíme na polovinu druhou, má každý posun na další políčko zásadní dopady. To je doba, ve které se nacházíme právě teď.

Zajímavé postřehy a ponaučení z knihy:

• Nesnažte se soupeřit se stroji, musíte se s nimi naučit kooperovat. If you can't beat them, join them.
• Je velmi špatný nápad snažit se dnes budovat  kariéru v oblasti, kde vaše práce spočívá v rutinních úkolech - lhostejno, zda manuálních nebo intelektuálních. Tam, kde je potřeba kreativita a improvizace, místo pro lidi ještě nějakou dobu bude.
• Dopady nahrazování lidské práce prací strojů jsou až překvapivě rovnoměrné v rozvojových i rozvinutých zemích - stejné činnosti, které první podléhaly offshoringu, jsou zpravidla i první automatizovány.
• Inovace je možná víc než na objevování nových myšlenek (stavebních bloků) založena na rekombinaci těch stávajících. I kdyby se už nic nového nevymyslelo, dlouho bychom si vystačili i s aplikacemi starých věcí v nových souvislostech.
• Zejména na tyto rekombinace se hodí crowdsourcing a "víc hlav víc ví" - klíčová je v tomto kontextu role internetu, který zapojuje do světové vědomostní sítě miliony a miliardy myslí, které byly ještě před nedávnem izolovány v zapadlých koutech světa.
• HDP je s rostoucí digitalizací stále méně přesným ukazatelem životní úrovně - spousta dobrých věcí začíná být dost levná nebo dokonce zadarmo (jako Facebook, tenhle blog nebo Playstation Plus).
• Nerivalitní charakter digitálních statků vede i k tomu, že čím dál zásadnější roli bude hrát superstar efekt - koncentrace příjmu u těch nejlepších (fig 10.1; vlevo minulost, vpravo současnost/budoucnost).

Je toho ještě hodně, co by se dalo zmínit, a třeba se k tomu dostanu v některém z následujících příspěvků, ale pro dnešek je můj prokrastinační rozpočet vyčerpán. Knihu ale rozhodně doporučuji, byť není dokonalá a minimálně na implikacích svých zjištění mohli autoři víc zapracovat. 7/10.

P.S.: Oba grafy pocházejí z knihy.

Inkubátor II - Economics of the Future

Další z témat, které považuji za fascinující a v současné době zpracovatelné bez přílišných výletů do fantazie, je analýza pravděpodobných budoucích dopadů současných technologických trendů. Nedojde-li v brzké době ke konci civilizace, který mnozí s velkou chutí prorokují, dojde celkem určitě k permanentnímu ekonomickému zastarání mnoha exemplářů homo sapiens - stroje budou schopny efektivněji vykonávat veškeré činnosti, kterých je schopna valná část lidí.

Dalo by se namítnout, že se jedná pouze o problém realokace pracovní síly do jiných odvětví, jako tomu bylo vždy v minulosti. V době kdy ludité ničili stroje, které jim "braly práci", se skutečně jednalo pouze o dočasnou strukturální nezaměstnanost. V 21. století se ale možnosti uplatnění nekvalifikovaného (resp. nepříliš kvalifikovaného) pracovníka začínají vytrácet definitivně. Ještě před několika lety jsme vkládali naděje v to, že lidská schopnost orientace v prostoru a rozpoznávání objektů je nenahraditelná, ale v době kdy Google úspěšně otestoval na mnoha tisících kilometrů plně autonomní vozidla, zdá se taková naděje lichá. Stále se můžeme utěšovat tím, že v komunikaci s lidmi jsou pořád ještě nezbytní lidé, ale přiznejme si, že komunikační schopnosti nekvalifikovaného pracovníka zpravidla nejsou valné. Rovnovážná mzda v mnoha oborech bude patrně nezadržitelně padat směrem k nule, pod úroveň subsistence.

Klíčovou otázkou je, co si počít s těmito "zastaralými" lidmi? V tomto kontextu je naprosto aktuální otázka nepodmíněného minimálního příjmu, jakkoli se může zdát ještě dnes utopickou. Problém přerozdělování bude v budoucí společnosti, jež bude pravděpodobně mnohem více nerovná než ta naše, stále klíčovější. Budeme znárodňovat roboty? Dojde konečně na Marxovu komunistickou utopii, kde je výroba plně autonomní a člověk pouze kultivuje svůj vkus a hledá stále rafinovanější způsoby uspokojení svých choutek? Nebo v důsledku pokroku vojenských technologií spějeme do dystopie, kde se ekonomické elity ("vládci robotů") budou moci poprvé v dějinách přestat bát masových nepokojů ("chlapa s bouchačkou")? Těžko říct, každopádně podle mého názoru již dnes přišla doba, kdy se i takovýchto tématech dá napsat zcela seriózní interdisciplinární kvalifikační práce. Co o tom soudíte vy?

Reader's Digest III

• Robin Hanson spekuluje o důsledcích přenesení lidské mysli do počítače. Je to hodně divoké, ale přinejmenším z ekonomického hlediska dobře promyšlené. Jako všechny Hansonovy zběsilé nápady stojí i tato poněkud dystopická vize budoucnosti za přečtení i za zamyšlení. "'We humans are made of meat, our brains run at the same speed, we take decades to build, and we must be trained individually.' In contrast, argues Hanson, em brain models could be run at many different speeds in order to match different tasks. Being made of electronics, and built quickly in factories, the em population could grow very fast, allowing the em economy to also grow very fast. It could even double monthly."
• Rober Frank se zamýšlí nad trhy, kde vítěz bere vše, a šancemi těch, kdo vítězové nejsou."Still, the growing market share of top sellers doesn’t invalidate the promise of small-scale creative energy. Using big data, producers can now take aim at highly idiosyncratic buyers, and online searches help many such buyers find just the quirky offerings they’re seeking."
• Jak by vypadal svět, kdyby neproběhla první světová válka? Tom Streithorst na Pierii tvrdí, že dost možná úplně stejně jako ten dnešní. Navíc se prý historikové začínají široce přiklánět k názoru, že WWI nebyla nevyhnutelným důsledkem imperialismu, kapitalismu, nacionalismu, xy-ismu (doplňte dle vlastního uvážení), jak jsme se vždycky jako malí učili, ale spíš výsledkem velmi nešťastné souhry velmi nepravděpodobných událostí. "If Archduke Franz Ferdinand’s driver not made a wrong turn, if Wilhelm II not been a close personal friend of the Austrian heir, if the Austrian Hungarian foreign ministry not been so dilatory, if the wife of the victor of the most recent French election not shot a newspaper editor because he published her husband’s salubrious love letters (no, really), if the British establishment not been distracted by the probability that Irish home rule would spark a civil war, Europe would have dodged the bullet in July 1914 and if a general war not broken out then, there is little reason to assume it would have become more likely later." Zní to tak absurdně, že to snad musí být pravda.