pondělí 24. března 2014

The Second Machine Age

Letos v lednu vyšla zajímavá knížka The Second Machine Age: Work, Progress, and Prosperity in a Time of Brilliant Technologies od Erika Brynjolfssona a Andewa McAffeeho z MIT. Kniha se zabývá aktuálním technologickým rozvojem a jeho očekávanými dopady na společnost. Současný bleskový vývoj autonomních strojů totiž překonává všechna racionální očekávání a pokořuje mety, které byly považovány ještě před několika málo lety za nedosažitelné.

První věk strojů nahradil s využitím energie motorů práci lidských svalů, druhý věk strojů nahrazuje zrychlujícím se tempem práci lidského mozku. Počítače, které Robert Sollow ještě před několika desítkami let viděl všude kromě statistik produktivity, konečně dokazují, čeho jsou skutečně schopny. Autoři staví svoje predikce na Mooreově zákonu (či spíše empirické generalizaci), podle něhož se každé dva roky zdvojnásobuje výpočetní síla našich strojů - v současnosti se dostáváme do situace, kdy tento exponenciální růst dospěl do pokročilého stadia s radikálním rozmachem reálných možností technologie každý rok (fig 3.3; logaritmická stupnice). V knize slouží k ilustraci této situace metafora šachovnice, kde na první políčko položíme jedno zrníčko rýže, na druhé dvě, na třetí čtyři atd. (2 na n-1 prostě) - v první polovině šachovnice se nic radikálního nestane, ale v okamžiku, kdy vstoupíme na polovinu druhou, má každý posun na další políčko zásadní dopady. To je doba, ve které se nacházíme právě teď.


Zajímavé postřehy a ponaučení z knihy:
  • Nesnažte se soupeřit se stroji, musíte se s nimi naučit kooperovat. If you can't beat them, join them.
  • Je velmi špatný nápad snažit se dnes budovat  kariéru v oblasti, kde vaše práce spočívá v rutinních úkolech - lhostejno, zda manuálních nebo intelektuálních. Tam, kde je potřeba kreativita a improvizace, místo pro lidi ještě nějakou dobu bude.
  • Dopady nahrazování lidské práce prací strojů jsou až překvapivě rovnoměrné v rozvojových i rozvinutých zemích - stejné činnosti, které první podléhaly offshoringu, jsou zpravidla i první automatizovány.
  • Inovace je možná víc než na objevování nových myšlenek (stavebních bloků) založena na rekombinaci těch stávajících. I kdyby se už nic nového nevymyslelo, dlouho bychom si vystačili i s aplikacemi starých věcí v nových souvislostech.
    • Zejména na tyto rekombinace se hodí crowdsourcing a "víc hlav víc ví" - klíčová je v tomto kontextu role internetu, který zapojuje do světové vědomostní sítě miliony a miliardy myslí, které byly ještě před nedávnem izolovány v zapadlých koutech světa.
  • HDP je s rostoucí digitalizací stále méně přesným ukazatelem životní úrovně - spousta dobrých věcí začíná být dost levná nebo dokonce zadarmo (jako Facebook, tenhle blog nebo Playstation Plus).
  • Nerivalitní charakter digitálních statků vede i k tomu, že čím dál zásadnější roli bude hrát superstar efekt - koncentrace příjmu u těch nejlepších (fig 10.1; vlevo minulost, vpravo současnost/budoucnost).


Je toho ještě hodně, co by se dalo zmínit, a třeba se k tomu dostanu v některém z následujících příspěvků, ale pro dnešek je můj prokrastinační rozpočet vyčerpán. Knihu ale rozhodně doporučuji, byť není dokonalá a minimálně na implikacích svých zjištění mohli autoři víc zapracovat. 7/10.

P.S.: Oba grafy pocházejí z knihy.

Žádné komentáře:

Okomentovat