A Farewell to Alms

A Farewell to Alms: A Brief Economic History of the World Gregory Clarka je další historickou knihou, která místo beletristického narativu sází na klíčovou roli teorie, evoluční perspektivu a kvantitativní evidenci. Nakolik je silné postavení teorie klíčové pro to, aby bylo možné o dějinách říci něco vědeckého, tzn. cokoli více než využít historických kulis pro zajímavé vyprávění blízké historickému románu, vynikne nejlépe v kontrastu s nějakým významným dílem standardní historiografie. Pro mne byly v poslední době takovou kontrastní četbou Dějiny civilizací Fernanda Braudela - přestože se jedná o "reformní" práci, která by měla překonávat tradiční přístup "dějin bitev a králů" a otevřít se spolupráci s ostatními společenskými vědami v čele s ekonomií, čtenář neustále tápe, proč by kauzalita měla být právě tam, kde tvrdí Braudel, a zpravidla, pokud si chce z knihy vůbec něco odnést, je odkázán na to, aby prostě věřil expertnímu názoru autority. Nejde ani tak o to, že by vysvětlení nedávala smysl na rovině selského rozumu, ale spíše o problém, že selský rozum by pro stejné události mohl vymyslet padesát jiných, stejně přesvědčivých zdůvodnění.

Ale v této souvislosti zpět ke Clarkovi. Jeho text je v první řadě excelentním přehledem způsobu práce a výdobytků kvantitativního přístupu k historické problematice. Celý svět do průmyslové revoluce a valná část světa po ní se dá podle Clarka vysvětlit s pomocí malthusiánského principu populace - stoupnou-li reálné mzdy (v důsledku technologické inovace, morové epidemie, objevení nového kontinentu, atp.), stoupne počet dětí, které se dožijí reprodukčního věku a dojde k populačnímu růstu, který stlačí reálné mzdy zpět na úroveň subsistence, tj, na takovou úroveň, při které je čistý přírůstek populace nulový, mortalita a natalita v rovnováze až do příštího šoku. První (a možná poslední) událostí světové ekonomické historie, kterou je třeba nějak vysvětlovat, je tak průmyslová revoluce. Významný problém potom představuje to, že ji vysvětlit neumíme.

Clarkovo vlastní řešení (ve zkratce) staví na tom, že vyšší vrstva v Anglii před PR měla mnohem více přežívajících potomků, než nižší vrstvy. Ty se nezvládaly ani čistě reprodukovat, a proto ctnosti vládnoucí třídy prorůstaly (ať už z důvodů biologických nebo kulturních) společností směrem dolů - odtud lepší pracovní étos, který v důsledku umožnil trvalý hospodářský růst. Toto "eugenické" řešení mi moc nevoní a celkem zajímavě ho kritizuje např. Deirdre McCloskey (Burgeois Dignity, kap. 30-31). Problém bude nejspíš v tom, že Clark moc rychle shazuje ze stolu instituce na základě argumentů o dlouhém, příliš dlouhém období, a že jeho hypotéza o "vyšlechtěném" pracovním étosu nesedí na data o produktivitě imigrantů, která několikanásobně vystřelí v okamžiku, kdy překročí hranice (viz Robinson, Acemoglu, Why Nations Fail).

Clarkova kniha má nicméně mnohé co nabídnout i v případě, že centrální hypotézu nepřijmeme - na ochutnávku vybírám několik zajímavostí z nepřeberného bohatství grafů a údajů:

• Vyšší životní standard Angličanů oproti Japoncům či Číňanům ve staletích před PR lze přinejmenším částečně přičítat jejich chladnému vztahu k hygieně, který zvyšoval úmrtnost (zejména u dětí) a udržoval tím reálné mzdy relativně vysoko.
• Elementární gramotnost ve společnosti lze odhadovat podle toho, jaký podíl náhrobních kamenů obsahuje čísla "zaokrouhlená" na 5 či 10, nebo absurdně vysoký věk dožití - obojí naznačuje, že lidé netušili ani, jak jsou staří, a stříleli data "od oka".
• Mezi lety 1790 a 1913 století klesla cena lodní přepravy cca o 98% na tunu nákladu. První zaoceánské parníky potřebovaly na dopravu 200 tun nákladu 650 tun paliva. 
• Míra absencí dělníků v textilním průmyslu v Indii se v 19. a přinejmenším v první polovině 20. století pohybovala běžně nad 7 % (po svátcích či po výplatě spíše nad 10 %) a i když se pracovníci vůbec dostavili, byla jejich výkonnost tak nízká, že jich muselo být v továrně zaměstnáno několikrát více než ve srovnatelných provozech v Anglii. Zanedbatelná efektivita vedla k tomu, že suroviny pro textilní výrobu se běžně posílaly do Anglie na zpracování a pak zase zpátky na indický trh. Ani několikrát nižší mzdy nepřinesly indickým fabrikám konkurenční výhodu.