Zobrazují se příspěvky se štítkemargumentace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemargumentace. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 23. února 2014

Autonomie výchovy

Na České pozici vyšel komentář, který se vrací k nedávno dosti diskutované problematice sexuální výchovy ve školách. K článku samotnému bych měl určitě výhrady, ale širší téma autonomie výchovy mi přijde velice zajímavé. Do jaké míry by měl mít rodič vliv na světonázor svého dítěte? A do jaké míry má/může zasahovat stát?

Na jedné straně máme liberální argument: Výchova by měla být co nejšířeji v gesci rodiče - rodič by měl mít právo co nejširší volby ohledně toho, jaké vzdělání svému dítěti dopřeje, včetně vzdělání domácího. Státem organizované vzdělávání a státem diktované kurikulum nevěstí nic dobrého - nízká kvalita; masovost; šedá průměrnost; nízká motivace a kvalifikace učitelů; přinejmenším implicitní etatistická/ nacionalistická/ environmentalistická/ euro-unijní propaganda (výčet reprezentativní, nikoli vyčerpávající); zastaralé pedagogické metody; změny studijního plánu tak, aby odpovídal potřebám současné znalostní ekonomiky, jsou pomalejší než evoluce dinosaurů. Tyto problémy lze patrně odvodit z obecných slabin jakéhokoli centrálně plánovaného odvětví - omezená zpětná vazba od konečného spotřebitele, malá flexibilita a možnost experimentování, absence tvořivé destrukce. K liberálnímu argumentu lze přidat i evoluční argument: je rozumné předpokládat, že rodič má upřímný zájem na prosperitě svého potomka coby nositele (poloviny) své genetické informace, anonymní politici a plánovači podobně přímočarý motiv postrádají.

Na straně druhé existuje, řekněme, konzervativní argument (pojmenování je zavádějící, ale lepší mě nenapadá): Mnoho rodičů není dostatečně intelektuálně vybaveno, aby i při nejlepší snaze mohli kvalifikovaně rozhodnout o vzdělávání svých potomků. Ti, kteří vybaveni jsou, mohou mít velmi pochybné ideologické motivy. Uvolnění vzdělávacích standardů povede k šíření nebezpečných memetických virů (čímž myslím různé fantasmagorie od fundamentalistického křesťanství/islámu přes New Age po konspirační teorie). Není možné zanedbávat roli vzdělávání při disciplinaci, vytváření skupinové identity přesahující socioekonomickou niku rodičů a množiny společných hodnot (sdílených velkých i menších vyprávění).

Výše nastíněné názory jsou pouze velmi zjednodušenými skicami branými s nadsázkou, ale nikoli jako karikatury. Zajímal by mě váš názor na tuto problematiku, potažmo doplnění argumentů, protože některé důležité jsem určitě zapomněl. Upřesňuji, že zde mi jde pouze o základní vzdělání - vyšší stupně představují specifický problém např. z hlediska přítomnosti signalizace, ale samozřejmě i jinak.

pátek 14. února 2014

Inkubátor I

V rubrice Inkubátor bych rád se čtenáři blogu diskutoval témata, která splňují následující kriteria:
  1. Stojí mimo moji odbornost, nemám čas se jim sám věnovat, ale přesto mi přijdou velice zajímavá.
  2. Rád bych je vnukl studentům jako inspiraci pro jejich kvalifikační práce. 
  3. Někde se nachází kámen úrazu. Třeba v tom, že si místy nevím rady ani co se týče metody a dalších věcí, které bude nutné specifikovat, aby nějaký seriózní text mohl vzniknout.
Myšlenka je taková, že kolektivní brainstorming by mohl přispět k formulaci daného problému, která bude zpracovatelná, bude eventuálně zpracována a vznikne zajímavá a přínosná kvalifikační práce, v lepším případě následně i akademický paper. Vítány jsou i komentáře k tomu, zda tato Myšlenka není v nějakém směru zcela pomýlená.

Jako první vlaštovku tady mám následující:

Strategie popírání

Na základě anekdotické evidence jsem nabyl dojmu, že strategie zpochybňování vědeckého konsenzu jsou vždy de facto identické. Velmi zajímavé a provokativní by podle mého bylo srovnání konkrétních příkladů, jako je popírání evoluce, které je dnes už asi především doménou různých bláznů, a popírání globálního oteplování, kterým se má bohužel z nějakého důvodu tendenci diskreditovat mnoho jinak celkem rozumných libertariánů. Problém je, jak to provést - jednou metodou, která mne napadá, by byla prostá frekvenční analýza výskytu slov, jakou použil nedávno Haidt ve sporu s Harrisem, ale to je trochu hrubý a levný nástroj. Chtělo by to jít víc do hloubky a pohrát si například s konkrétními logickými klamy a rétorickými strategiemi. Nejsem ale kovaný v kvalitativním výzkumu, takže nevím, jak přesně by to šlo udělat - nějaký zdroj, který by podobnou metodu ilustroval?
Problematický je rovněž způsob, jakým identifikovat nějaké reprezentativní texty, na nichž by se analýza dala provést - kreacionisté (potažmo "inteligentní dizajnéři") mají, pokud vím, nějaké kanonické texty Kena Hama a Alvina Plantingy (k tomu viz Plantingův aktuální hrůzostrašný rozhovor pro Opinionator New York Times), ale neznám nic podobného pro popírače globálního oteplování - poradí někdo?