Na České pozici vyšel komentář, který se vrací k nedávno dosti diskutované problematice sexuální výchovy ve školách. K článku samotnému bych měl určitě výhrady, ale širší téma autonomie výchovy mi přijde velice zajímavé. Do jaké míry by měl mít rodič vliv na světonázor svého dítěte? A do jaké míry má/může zasahovat stát?
Na jedné straně máme liberální argument: Výchova by měla být co nejšířeji v gesci rodiče - rodič by měl mít právo co nejširší volby ohledně toho, jaké vzdělání svému dítěti dopřeje, včetně vzdělání domácího. Státem organizované vzdělávání a státem diktované kurikulum nevěstí nic dobrého - nízká kvalita; masovost; šedá průměrnost; nízká motivace a kvalifikace učitelů; přinejmenším implicitní etatistická/ nacionalistická/ environmentalistická/ euro-unijní propaganda (výčet reprezentativní, nikoli vyčerpávající); zastaralé pedagogické metody; změny studijního plánu tak, aby odpovídal potřebám současné znalostní ekonomiky, jsou pomalejší než evoluce dinosaurů. Tyto problémy lze patrně odvodit z obecných slabin jakéhokoli centrálně plánovaného odvětví - omezená zpětná vazba od konečného spotřebitele, malá flexibilita a možnost experimentování, absence tvořivé destrukce. K liberálnímu argumentu lze přidat i evoluční argument: je rozumné předpokládat, že rodič má upřímný zájem na prosperitě svého potomka coby nositele (poloviny) své genetické informace, anonymní politici a plánovači podobně přímočarý motiv postrádají.
Na straně druhé existuje, řekněme, konzervativní argument (pojmenování je zavádějící, ale lepší mě nenapadá): Mnoho rodičů není dostatečně intelektuálně vybaveno, aby i při nejlepší snaze mohli kvalifikovaně rozhodnout o vzdělávání svých potomků. Ti, kteří vybaveni jsou, mohou mít velmi pochybné ideologické motivy. Uvolnění vzdělávacích standardů povede k šíření nebezpečných memetických virů (čímž myslím různé fantasmagorie od fundamentalistického křesťanství/islámu přes New Age po konspirační teorie). Není možné zanedbávat roli vzdělávání při disciplinaci, vytváření skupinové identity přesahující socioekonomickou niku rodičů a množiny společných hodnot (sdílených velkých i menších vyprávění).
Výše nastíněné názory jsou pouze velmi zjednodušenými skicami branými s nadsázkou, ale nikoli jako karikatury. Zajímal by mě váš názor na tuto problematiku, potažmo doplnění argumentů, protože některé důležité jsem určitě zapomněl. Upřesňuji, že zde mi jde pouze o základní vzdělání - vyšší stupně představují specifický problém např. z hlediska přítomnosti signalizace, ale samozřejmě i jinak.
Zobrazují se příspěvky se štítkemargumentace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemargumentace. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 23. února 2014
pátek 14. února 2014
Inkubátor I
V rubrice Inkubátor bych rád se čtenáři blogu diskutoval témata, která splňují následující kriteria:
Problematický je rovněž způsob, jakým identifikovat nějaké reprezentativní texty, na nichž by se analýza dala provést - kreacionisté (potažmo "inteligentní dizajnéři") mají, pokud vím, nějaké kanonické texty Kena Hama a Alvina Plantingy (k tomu viz Plantingův aktuální hrůzostrašný rozhovor pro Opinionator New York Times), ale neznám nic podobného pro popírače globálního oteplování - poradí někdo?
- Stojí mimo moji odbornost, nemám čas se jim sám věnovat, ale přesto mi přijdou velice zajímavá.
- Rád bych je vnukl studentům jako inspiraci pro jejich kvalifikační práce.
- Někde se nachází kámen úrazu. Třeba v tom, že si místy nevím rady ani co se týče metody a dalších věcí, které bude nutné specifikovat, aby nějaký seriózní text mohl vzniknout.
Myšlenka je taková, že kolektivní brainstorming by mohl přispět k formulaci daného problému, která bude zpracovatelná, bude eventuálně zpracována a vznikne zajímavá a přínosná kvalifikační práce, v lepším případě následně i akademický paper. Vítány jsou i komentáře k tomu, zda tato Myšlenka není v nějakém směru zcela pomýlená.
Jako první vlaštovku tady mám následující:
Strategie popírání
Na základě anekdotické evidence jsem nabyl dojmu, že strategie zpochybňování vědeckého konsenzu jsou vždy de facto identické. Velmi zajímavé a provokativní by podle mého bylo srovnání konkrétních příkladů, jako je popírání evoluce, které je dnes už asi především doménou různých bláznů, a popírání globálního oteplování, kterým se má bohužel z nějakého důvodu tendenci diskreditovat mnoho jinak celkem rozumných libertariánů. Problém je, jak to provést - jednou metodou, která mne napadá, by byla prostá frekvenční analýza výskytu slov, jakou použil nedávno Haidt ve sporu s Harrisem, ale to je trochu hrubý a levný nástroj. Chtělo by to jít víc do hloubky a pohrát si například s konkrétními logickými klamy a rétorickými strategiemi. Nejsem ale kovaný v kvalitativním výzkumu, takže nevím, jak přesně by to šlo udělat - nějaký zdroj, který by podobnou metodu ilustroval?Problematický je rovněž způsob, jakým identifikovat nějaké reprezentativní texty, na nichž by se analýza dala provést - kreacionisté (potažmo "inteligentní dizajnéři") mají, pokud vím, nějaké kanonické texty Kena Hama a Alvina Plantingy (k tomu viz Plantingův aktuální hrůzostrašný rozhovor pro Opinionator New York Times), ale neznám nic podobného pro popírače globálního oteplování - poradí někdo?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)