Zobrazují se příspěvky se štítkemfilosofie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfilosofie. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 8. května 2014

Paralely vědy a filosofie

22. 5. budu na konferenci v Brně mluvit o tom, jestli ekonomie potřebuje psychologii. Když budete mít cestu kolem, stavte se.

Abstrakt:
Stejně jako byla ve středověku filosofie považována za služku teologie, ekonomové měli dlouho sklon považovat za svoji služku psychologii. V klasickém manifestu „ekonomického přístupu“ Garyho Beckera (1978), který je programem ekonomického imperialismu činícího si nároky na zábor území tradičně nárokovaných ostatními společenskými vědami, hraje psychologie roli přinejlepším pomocnou a ještě musí o své místo na slunci soupeřit se sociobiologií. Dnes se však karta, zdá se, obrací – „psychologistická“ behaviorální ekonomie spojená například se jmény Daniela Kahnemana a Dana Arielyho získává přes zuřivý odpor části ekonomické profese prostor v předních žurnálech, podíl na Nobelových cenách a pozornost politiků i veřejnosti.
Moje prezentace se zaměří primárně na metodologické aspekty sporu mezi standardním a behaviorálně-ekonomickým přístupem. Budu analyzovat filosofické základy obou koncepcí, jejich silné a slabé stránky a problémy s jejich slučitelností. Prezentace by měla přispět k vyjasnění otázky, jestli a v jakém smyslu potřebuje ekonomie psychologii. Dotkneme se také toho, zda je homo economicus skutečně takové monstrum, jak bývá prezentován, a proč si ekonomové mnohdy nedělají vrásky s psychologickou (ne)realističností svých předpokladů.

Program konference zde.

pátek 7. února 2014

The Righteous Mind Challenge

Jonathan Haidt sází deset tisíc dolarů, že Sam Harris nezmění svůj názor na etiku/morálku. Harris totiž slíbil 10 000 USD tomu, kdo napíše esej, která by ho přesvědčila, aby opustil svá tvrzení prezentovaná v knížce The Moral Landscape. Vtipnou částí Haidtovy výzvy je analýza frekvence slov v knihách nových ateistů, která ukazuje vyšší výskyt slov asociovaných s vyjadřováním jistoty, než v jiných vědeckých i populárních knihách k tématu náboženství. Vede samozřejmě Harris s 2,24 % pro The End of Faith a 2,34 % pro Moral Lanscape. Např. v Haidtově vlastní knížce The Righteous Mind (velmi zajímavá záležitost, mimochodem, byť podle mého ponechává náboženství až příliš velký manévrovací prostor) se slov asociovaných s jistotou objevuje o polovinu méně.

Popravdě řečeno nevím, co si z výsledků odnést a nakolik může zvolená metoda o něčem vypovídat. Protože ale Harrise nemám rád, výzva mě dost pobavila. Moral Landscape jsem četl s chutí, místy i nadšením, ale když se mi Harrisovy argumenty v hlavě rozležely, nic hvězdného a vlastně ani přínosného v nich neshledávám. Pozdější knížečka o svobodné vůli (Free Will) je pak už dost přímočaře pitomá, pasáže o tom, jak se nemá lhát, mne straší dodnes. Sam Harris mi zkrátka přijde jako teatrální mluvka, který nadělá víc škody než užitku - je to prostě takový Tomáš Sedláček ateismu...