22. 5. budu na konferenci v Brně mluvit o tom, jestli ekonomie potřebuje psychologii. Když budete mít cestu kolem, stavte se.
Abstrakt:
Stejně jako byla ve středověku filosofie považována za služku teologie, ekonomové měli dlouho sklon považovat za svoji služku psychologii. V klasickém manifestu „ekonomického přístupu“ Garyho Beckera (1978), který je programem ekonomického imperialismu činícího si nároky na zábor území tradičně nárokovaných ostatními společenskými vědami, hraje psychologie roli přinejlepším pomocnou a ještě musí o své místo na slunci soupeřit se sociobiologií. Dnes se však karta, zdá se, obrací – „psychologistická“ behaviorální ekonomie spojená například se jmény Daniela Kahnemana a Dana Arielyho získává přes zuřivý odpor části ekonomické profese prostor v předních žurnálech, podíl na Nobelových cenách a pozornost politiků i veřejnosti.
Moje prezentace se zaměří primárně na metodologické aspekty sporu mezi standardním a behaviorálně-ekonomickým přístupem. Budu analyzovat filosofické základy obou koncepcí, jejich silné a slabé stránky a problémy s jejich slučitelností. Prezentace by měla přispět k vyjasnění otázky, jestli a v jakém smyslu potřebuje ekonomie psychologii. Dotkneme se také toho, zda je homo economicus skutečně takové monstrum, jak bývá prezentován, a proč si ekonomové mnohdy nedělají vrásky s psychologickou (ne)realističností svých předpokladů.
Program konference zde.
Zobrazují se příspěvky se štítkemfilosofie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfilosofie. Zobrazit všechny příspěvky
čtvrtek 8. května 2014
pátek 7. února 2014
The Righteous Mind Challenge
Jonathan Haidt sází deset tisíc dolarů, že Sam Harris nezmění svůj názor na etiku/morálku. Harris totiž slíbil 10 000 USD tomu, kdo napíše esej, která by ho přesvědčila, aby opustil svá tvrzení prezentovaná v knížce The Moral Landscape. Vtipnou částí Haidtovy výzvy je analýza frekvence slov v knihách nových ateistů, která ukazuje vyšší výskyt slov asociovaných s vyjadřováním jistoty, než v jiných vědeckých i populárních knihách k tématu náboženství. Vede samozřejmě Harris s 2,24 % pro The End of Faith a 2,34 % pro Moral Lanscape. Např. v Haidtově vlastní knížce The Righteous Mind (velmi zajímavá záležitost, mimochodem, byť podle mého ponechává náboženství až příliš velký manévrovací prostor) se slov asociovaných s jistotou objevuje o polovinu méně.
Popravdě řečeno nevím, co si z výsledků odnést a nakolik může zvolená metoda o něčem vypovídat. Protože ale Harrise nemám rád, výzva mě dost pobavila. Moral Landscape jsem četl s chutí, místy i nadšením, ale když se mi Harrisovy argumenty v hlavě rozležely, nic hvězdného a vlastně ani přínosného v nich neshledávám. Pozdější knížečka o svobodné vůli (Free Will) je pak už dost přímočaře pitomá, pasáže o tom, jak se nemá lhát, mne straší dodnes. Sam Harris mi zkrátka přijde jako teatrální mluvka, který nadělá víc škody než užitku - je to prostě takový Tomáš Sedláček ateismu...
Popravdě řečeno nevím, co si z výsledků odnést a nakolik může zvolená metoda o něčem vypovídat. Protože ale Harrise nemám rád, výzva mě dost pobavila. Moral Landscape jsem četl s chutí, místy i nadšením, ale když se mi Harrisovy argumenty v hlavě rozležely, nic hvězdného a vlastně ani přínosného v nich neshledávám. Pozdější knížečka o svobodné vůli (Free Will) je pak už dost přímočaře pitomá, pasáže o tom, jak se nemá lhát, mne straší dodnes. Sam Harris mi zkrátka přijde jako teatrální mluvka, který nadělá víc škody než užitku - je to prostě takový Tomáš Sedláček ateismu...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)